Pohádka o princi Sebastianovi

24. února 2011 v 15:06 | BaCaTeL |  Příběhy
Byl jednou jeden princ, který měl jméno Sebastian. Žil v zapomenutém království, kde nekvetly ani stromy, ani květiny. Léto se tu podobalo zimě a jaro podzimu. Všechno bylo tiché a mrtvé, až každý, kdo touto zemí procházel, odvracel zrak. Princ měl ale milerád lov, na který se musel vydávat až daleko za hranice, aby dokázal polapit alespoň koroptev. Jednou, když vyrazil na lov brzy ráno se svou družinou, spatřil v ranním šeru hvězdu, jak padá k zemi.
"To nám bohové ukazují, kudy se máme vydat!" prohlásil jeden z lovců a vydali se tím směrem. Šli dlouho a dlouho, koně se pod nimi již prohybali, když v tom se před nimi na pasece prohnal zlatý jelen. Všichni muži nabili kuše a střelili. Jelen se obratně vyhnul smrtonosným ranám a propletl se mezi stromy, zaběhl do houští a zmizel jim z očí.

"Takovou trofej musíme dohnat, i kdyby se ten paroháč měl hnát na konec světa!" křikl princ a pobídl svého vraníka. Zaběhl za jelenem mezi vzrostlé smrky a uviděl, že se krásné zvíře zamotalo svými parohy mezi spletité větve stromů. Sebastian na zlatého jelena namířil zbraň, ale vtom jelen zoufale zasténal: "Nezabíjej mne! Nech mě žít! Prosím!"
Sebastian se zarazil. Jeho jediný možný úlovek na tento měsíc ho žádal o milost.
"Nech mě jít!" pokračoval jelen "Když mě necháš naživu, nechám ve Vaší zemi zase kvést rostliny, a budeš moci lovit i tam!"
"K čemu lov obyčejných laní, když můžu mít tebe?" okřikl dvanácteráka princ a zastřelil ho. Svůj úlovek si dovezl domů, a oslavil ho velikými hody. Velmi se pilo a jedlo, neředěné víno teklo proudem do úst. Zlatým hřebem večera byl samozřejmě jelen, kterého princ ulovil a jehož paroží se teď už vyjímalo na stěně za královským trůnem. Všichni pozvaní se převelice opili, a pozdě večer tvrdě usli...
Druhý den se Sebastian probudil a byl velmi zmatený. Vylezl z postele a dokolébal se ke trůnu svého otce, ušklíbl se na zlatou trofej, která se tyčila vysoko nad ním.
"Co, ty kráso? Tvrdil jsi mi, že být živ, zařídíš hojnost téhle země! Ale mrtvý jsi se taky zatím vyplatil! Včera bylo hojnosti až až!" Vysmíval se paroží princ, když v tom se vedle něj zjevil stříbrný srnec.
"Co jsi to za hlupáka a pobudu?" zakřičelo na něj zvíře. "To ti nestačí, že jsi zabil a snědl mého bratra? To se mu budeš ještě vysmívat?" Zadupal na místě a od kopyt mu šly jiskry. "Jestli jsi si opravdu jistý svou nevinou, naskoč mi na hřbet a já tě dovezu do mého panství! Tam tě podrobím dvěma zkouškám."
"Já tedy pojedu, ale vezmu si s sebou svůj meč..." řekl princ, ale to už srnec neslyšel, vyhodil si ho na záda a proskočil oknem.
-----------------------------KONEC PRVNÍ ČÁSTI--------------------------------
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama