Ukázka z mojí knihy, kterou píšu

4. února 2011 v 15:09 | BaCaTeL |  Příběhy
Zpoza skály se ozvalo prasknutí, jako kdyby se lámala tlustá větev. Nemusel se ani podívat, věděl, že jeho otec je mrtvý. Tmavě tyrkysový sirotek se jako myš krčil v rohu a doufal, že se probudí do zlatavého slunce a vše bude při starém. Ale osud rozhodl jinak a staré se překlápí v nové a nové v staré. To byl nezměnitelný koloběh života. Jeden z krutých rozhodnutí neznáma.
Takr zatnul zuby, když jeho citlivý sluch naprosto ovládl vítězný řev Arga, který zjevně dokonal své ohavné dílo a pustí se do hledání další oběti. Naštěstí se v tom Takr mýlil. Slyšel, jak drak venku přešel k útesu a vrhl se přes okraj.


Dlouho poslouchal, dokud si nebyl jistý, že je Argo dost daleko, aby ho nemohl slyšet a až potom se neohrabaně postavil na nohy. Hlavou se otřel o strop skalního převisu, ale bez sebemenšího zájmu o zohavení rohů se zbrkle rozběhl k nehybnému tělu. Cítil, jak se něco ulomilo a záhy pocítil nepříjemné šimrání na týlu hlavy.
Leželo kus od očouzeného balvanu v nepřirozené poloze skoro celé zakryté potrhaným křídlem. Takr se zhrozil, pohled na Toruka byl ještě horší, než pomyšlení na jeho smrt. Zármutek, který v sobě dosud dusil, prosákl na povrch s novou ničivou silou. Nekontrolovaně mávl ocasem a švihl jím do kamenů, které se s rachotem zřítily do údolí pod ním. Stále tomu nemohl uvěřit. Nikdy o opuštění svého otce doopravdy neuvažoval, nebyl pro to důvod.
Rozevřel tlamu a zahalil Toruka do rudého plamene, který na něm tančil a osvětlil zvětralou skálu za nimi. Po chvíli se šupiny na Torukově těle začaly nadouvat a z tmavé se stala jarní zelená. Takr scvakl čelisti a zadusil oheň, který se v něm rozdmýchal. Ustoupil od spalovaného a bezmyšlenkovitě se zahleděl směrem k jezeru Ingasqya, ve kterém se s nepomyslnou přesností zrcadlily hvězdy.
Po několika nekonečných minutách se oheň na schránce uklidnil a téměř bílé polštářky, které ještě nedávno byly šupinami, pukly a uvolnil se z nich narůžovělý prach. Obalil ztuhlé tělo zeleného draka a jakoby jím prostoupil. Toruk se v té mlze ztrácel a vypařoval, dokud nebyl vidět vůbec. Okamžik se jen tak vznášel ve vzduchu a potom se jako mávnutím ruky přenesl k Takrovi. Obláček na moment jen tak visel těsně před Takrovým čumákem a potom se pomalu snesl nad les, který pod pohořím rozkládal.
Takrovi se na chvíli zdálo, že se mráček něčemu vyhnul, ale náhle se zas stočil ve spirále a stoupal výš a výš, dokud ho nebylo vidět. Pohledem ho doprovodil tak daleko, jak to bylo možné a až pak se myslí znovu vrátil k sobě.
Nashledanou… zašeptal si sám pro sebe a povzdechl si.
Temná obloha zesvětlala a záře hvězd zeslábla, kouzlo se vytratilo a Takr ztratil poslední naději na probuzení se ze zlého snu. Odfrkl si a podíval se na vycházející slunce vykukující zpoza kopců. Tepalo mu v hlavě, jako kdyby se mu měla rozkočit. Ještě včera byl silným drakem, dnes ráno si připadal spíš jako čerstvě vylíhlé mládě hledající oporu matky. Ale žádná tu nebyla. Byl tu jen nový horký den, a po něm další a další…
V okolí Ledových hor bylo ticho, jen tu a tam zašustily myši, jak se tlačily v noře, aby unikly případným následkům předešlého souboje dravců.
Co jsem vlastně měl celý život v plánu? Ptal se Takr sám sebe a vzpomínal na všechny chvíle po boku jediného ze svých rodičů. Vybavil si, jak si jako dráče vykloubil křídlo a Toruk mu vynadal za neohrabanost. Postavil ho na nohy a pomohl mu… Teď už mu nepomůže nikdo.
To jsem s ním chtěl strávit celý život? Co potom? Čekal bych, až naposledy vydechne? Otázky se mu míhaly hlavou jako klubko jedovatých hadů. Byl čas se rozhodnout.
Co takhle založit si rodinu, jako každý? Tolik let jsem se tomu vyhýbal…
Byl by ochoten to udělat, ale bránily mu v tom dvě věci. Dračice byly bůhví kde. Někteří se domnívali, že se ukryly hluboko pod zem před rozpínavými samci, jiní tvrdili, že odtáhly daleko na východ za menším zalidněním. A druhý problém bylo jeho vlastní svědomí. Co by to byl vůbec za syna, kdyby nepomstil vlastní krev? To ho povzbudilo.
To, co to započalo, to musí také ukončit. Otočil se k rozbřesku bokem a s odhodláním roztáhl křídla a zamířil na jih.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama